Prelátův

Odpradávna zde vyvěrala kyselka známá jako Pottova. Počátkem 20. století byla přejmenována na Prelátův pramen. Minerálka je typově zařazena mezi hydrogenuhličitanové vápenato-hořečnaté železnaté slabě mineralizované kyselky. Původní jímání bylo v roce 1920 rekonstruováno a byla vyhloubena šachtice do hloubky 6 m. Vlastnĺ zachycení pramene bylo provedeno zvonovitým jímáním z kameniny, ze kterého byla voda vyvedena k přepadu. Ve své době byl Prelátův pramen stáčen do lahví a expedován. V letech 1905-1911 byly zachyceny šachticemi další minerální prameny a to: Schirmer, Putz, Alfa, Beta, Gama, a Delta. Vzhledem k tomu, že většina zde čerpaných minerálních vod se používá na podávání uhličitých koupelí, a mariánskolázeňské prameny mají poměrně malou vydatnost, bylo třeba hledat nové zdroje. Proto bylo rozhodnuto provést v letech 1954-1955 pět průzkumných vrtů, z nichž dva byly negativní a zbývající tři byly upraveny jako jímací studny. Zvýšeným čerpáním vod, které stouplo z 80 I/min V roce 1936 na 130 l/min v roce 1956, došlo k výraznému snížení hladiny spodních vod a přeliv Prelátova pramene zanikl. Dobu, kdy se Prelátův pramen dal ochutnat, nám tak připomíná pouze dožívající pavilon a kaštanová alej.

Duben 2012 - cca před 3 lety bylo v blízkosti původního pavilónu vedle aleje dřevěné pítko v podobě jakéhosi totemu. Byl do něj zaveden slabý přítok z jedné jímací studny, tedy voda typově blízká někdejššímu Prelátovu prameni a šlo ji tedy opět ochutnat. Aktuální stav na místě nemohu ověřit. Víc budou vědět místní děti a jejich vedoucí, kteří v pavilónu a jeho okolí mají základnu a o pítko se nejspíše starají.

U původního nefunkčního pavilonu je dřevěná socha ze které vytéká minerálka označená jako Prelátův pramen. Vydatnost 2l/min. Aktuální foto z července 2015 Jiří Dragoun.
Pojednání o Pelátově prameni - strana 1, strana 2.

Aktuální foto z května 2023: Petr Bláha