Dvacítka

Už je to jak pověstné nošení dříví do lesa - tento zdroj představuje další z řady typických krušnohorských zapomněnek. Naprosto osamocený, v místech, kde by studánku hledal jen pošetilec. Oproti ostatním má však jednu malou výhodu, že díky odkrytému výhledu ji lze zahlédnout při jízdě vlakem. Nachází se přesně mezi obcemi Suchdol a Křimov vlevo od nevysokého náspu železniční trati z Chomutova do Vejprt. V tomto bodě při cestě z Chomutova míjíme kilometrovník č. 20.
Při pohledu z náspu již samo místo, kde se studánka, či studna (opět je to tak půl na půl, do jaké kategorie zdroj zařadit), budí podezření. Uprostřed podlouhlé sníženiny se zarovnaným povrchem stojí maskována 100 let nekosenými kopřivami cihlová stavbička, evokující při prvním pohledu nějaký bunkr či zemljanku. Pokud se ovšem odvážíme prodrat se těch pár metrů žahavou džunglí, s překvapením zjistíme, že černavý otvor ukrývá vodní zdroj. Jeho téměř vyschlé dno je v hloubce dobrý metr pod úrovní vchodu, v jehož úrovni ze zdí vyčuhují zrezavělé zbytky jakéhosi kování či pantů. Patrný je z přírodních kamenů obezděný interiér oproti vnějším cihlám. Toto opět nasvědčuje, jako v předchozích případech, datu výstavby již značně historickému s nabízející se souvislostí s tratí samotnou. Nelze vůbec vyloučit, že v úžlabině kdysi stávala nějaká větší budova a tato studánka či studna byla její přímou součástí v prostorách suterénu. Ostatně, toto v dávných dobách bylo naprosto přirozené, že většina domů měla ve sklepě svůj vlastní zdroj vody. Je věčná škoda, že většina těchto svědků zářnějších krušnohorských časů, ač přeživších až do doby současné, musí snášet takovou potupu a ponížení ve stínu kopřiv a zapomnění.