Zvoníčkov

Jako v případě Kojetína u Radonic, tak i celé území na východním úpatí Doupovských hor, podél hranice vojenského prostoru lze označit za krajinu, kde dávají pověstné lišky dobrou noc (pokud i ty zde vůbec dlí). Celá řada vesnic a obcí doplatila na zřízení vojenského prostoru vysídlením a pozvolným zánikem zubem času a přírody. Jednou z nich byl také Zvoníčkov (Männelsdorf). Za nejlepších časů měl téměř 200 obyvatel a kolem dvaceti domů. Stála zde i kaplička a pod ní malý obecní rybníček. Jeho reziduum je dodnes zachováno bezprostředně po levé krajnici silnice ve směru z Úhošťan do Kojetína. Rybníček je dotován skrytým drobným pramenem. Spodní část rybníčku, kde již i obezdívka padla za oběť času, je zahrnuta navážkou a kamením. To však nebrání odtoku vody, který skrz prolíná (viz foto vpravo). Škarpou u silnice tak několik desítek metrů protéká potůček, jenž se však posléze ztrácí v nánosech a prosakuje pravděpodobně pod silnicí na druhou stranu do regulérního koryta potoka, který je však charakterově pravým opakem - nemá žádný konkrétní pramen, ale voda se v něm objevuje pozvolna a nesoustředěně (je však nanejvýš zajímavé, že o několik stovek metrů níže před Úhošťany je z potoka opět jen totálně suchá strouha - možná to má souvislost s historickým důlním dílem poblíž, kam by se voda mohla ztrácet).
Duben 2015 - voda tam sice pramení, ale nabírat by se dala jen obtížně, natož pít.