Oslava

Prameny mnohých našich řek jsou stále ještě velkou neznámou. Na mapy, které jsou běžně k sehnání, není spolehnutí a právě ty drobné potůčky, kterými začínají i ty největší veletoky, se podle map hledají obtížně, pokud to vůbec jde. K hledání pramenů našich potoků a řek mne inspiroval pořad Zpět k pramenům, který kdysi dávno natočila Česká televize, bohužel ne vždy se dílo podařilo, i když práce, kterou televizní štáb odvedl je úctyhodná a zaslouží poděkování.

Stav, kdy pramen leží v upraveném terénu, kousek od silnice, nebo vedle turistické cesty, je dobře přístupný, okolí upravené a místo začátku toku lze jednoznačně určit, (studánka, z níž vytéká potůček a dál už sucho), je v našich podmínkách spíš výjimkou. Běžná je naopak podmáčená louka, zarostlá bujnou vegetací, v níž se, v lepším případě, vyskytuje strouha, obsahující několik bezodtokých kaluží a jednu, poslední v řadě po spádu, z níž cosi vytéká. Přesně tohle objevila TV v místech, kde byl zaražen kolík s nápisem "Zde začíná svůj tok řeka Oslava". Bohužel nezačíná, cosi jako pramen leží v lese o kousek dál a výš, i když nic echt to také není.

Ale k věci. Souvislý tok Oslavy začíná až pod hrází Veselského rybníka. Mezi Matějovským a Veselským rybníkem voda po povrchu neteče a tok Oslavy zde putuje pod zemí. Oba rybníky slouží jako chovné; vzhledem k tomu, že Oslava má statut vodárenského toku je to přinejmenším podivné. Zdrojem vody pro potůček, vytékající z Veselského rybníka jsou mikrovývěry ze skalního podloží ve velké ploše pramenné pánve, ohraničené ze severu a západu rozvodím Labe/Dunaj a z jihu zvýšeninou na níž leží obce Rosička a Matějov. Mělká deprese, ze které Oslava vytéká se nazývá Veselská sníženina, jde o biologickým odpadem zanesenou pánev, v níž jsou, kromě orné půdy, většinou zanikající rašeliniště, přecházející v zamokřené louky. Voda, vyvěrající ze skalních puklin množstvím drobných praménků nasycuje organické podloží a místy se dostává i na povrch, většinou v podobě bezodtokých louží. Jediný silnější vývěr, který vychází, podle teploty a chuti vody, přímo z podloží je právě ona hezky upravená studánka, (záznam č. 387), u modré turistické cesty, napájející rybník Velký Babín, ta však geografickým pramenem Oslavy není.

Pramenný tok Oslavy vtéká do Matějovského rybníka právě z oné zamokřené louky, na níž štáb ČT pramen, tedy spíše svého druhu vyvěračku lokalizoval. Při pohledu na leteckou mapu si ale lze všimnout bohatého rákosového porostu, táhnoucího se po levé straně u lesa až k hornímu konci louky. A právě v tomto porostu pramenná stružka, dobře maskovaná, leží. Pokud půjdeme proti proudu až ke konci louky, uvidíme na kraji lesa stružku, ve které znatelně proudí voda. Zajdeme do lesa; po několika metrech narazíme na rozdvojení – zde Oslava přijímá svůj první pravostranný přítok. O kousek dál se pramenná stružka stáčí (podle směru chůze) doprava, křižuje náznak lesní cesty, prochází cípkem mlází a ve stoupajícím terénu začne voda mizet. Ještě pár kroků, z nepatrného toku se stane několik bezodtokých louží a dál už jen suché koryto, pařez, obrostlý václavkami a oplocenka.

Pramennou pánev jsem, v rámci svých skromných možností prozkoumal v pátek 13.9.2013. Začal jsem na severním okraji a postupoval ve směru hodinových ručiček. Na severní straně, kde je na turistické mapě, (mapy.cz) vyznačen pramen, je jen suchá louka, o kus dál podmáčená, se zbytkem rašeliniště (obr. 1). Strouhy kolem cesty jsou suché. Při postupu směrem k jihovýchodu dojdeme k místu, kde se cesta zvedá a lomí. Vlhkomilná vegetace nasvědčuje, že z podzemí prolíná voda, ale k povrchu nemá šanci prorazit. Zarostlé mělké koryto vede k rybníku Velký Babín (obr. 2) Jediným "řádným" pramenem v celém prameništi je studánka, (obr. 3 a 4), označená mylně jako pramen Oslavy.
Pramen je upraven, pohodlně přístupný, cesta vyznačena a žíznivý poutník zde nalezne hrneček a trubku, ze které se dá voda pohodlně načerpat. Teplota a chuť výborné vody naznačují, že se jedná o přímý vývěr z poměrně hlubokého a velkého rezervoáru. Východní ohraničení pramenné pánve, pokud se dá krajina kolem Nového Veselí takto nazývat, je hráz Veselského rybníka. V době mé návštěvy se rybník vypouštěl, takže z nepatrného potůčku, který jsem viděl před cca třemi týdny, byla solidní říčka, nicméně přetok, kterým voda zřejmě odtéká za normálního stavu, byl odhrazen a suchý. (obr. 5 – 10).
Takže, pro ty, kteří hledají začátky toků od míst, kde je voda trvale po celý rok – váš cíl je právě zde, na hrázi Veselského rybníka. Ti, kteří hledají skutečný pramen, budou se mnou pokračovat dál.

První rybník po proudu je Matějovský rybník. Napájí ho několik přítoků a z většiny map není vůbec jasné, který je ten pravý. Jak na turistické, tak na Základní vodohospodářské mapě je tok Oslavy definován od výtoku z Matějovského rybníka. Jenže výtok byl v době, kdy jsem místo navštívil, (pátek 13.9.2013) totálně vyschlý! Vysvětlení je jednoduché: rybník byl založen na bývalém rašeliništi, takže nepatrné množství přitékající vody z něj dílem prosakuje podzemím do Veselského rybníka a zbytek vody se odpaří. Koryto, procházející loukou pod rybníkem je suché, ale pravá strana louky je podmáčená a místy jsou louže. Takže mezi Matějovským a Veselským rybníkem Oslava po povrchu neteče. V korytě se voda objeví teprve tehdy, až se rybník začne vypouštět, prozatím je nutno konstatovat, že výpusť dokonale těsní. (obr. 11 - 13).

Problém, který přítok je ten správný vyřešila až mapa geoportálu Cenia (obr. 21). Vzhledem k realitě, kterou jsem průzkumem zjistil, je to to nejpřesnější, co je k mání. Turistická mapa viz (obr. 20), je o něčem zcela jiném, použil jsem ji jen proto, aby bylo možno si udělat představu o tom, co obnáší pojem prameniště Oslavy. Realitu, zjištěnou osobním průzkumem jsem zakreslil do mapy na (obr. 22) a celkové přehledné schema prameniště najdete na (obr. 23).

K prameni lze snadno dojít z obce Česká mez. Dopravní prostředek zaparkujeme před začátkem obce na lesní světlině vlevo ve směru jízdy, pokud přijedeme od Hamrů nad Sázavou. Podle stop od lesních mechanismů v trávě dojdeme z mírného kopečka až k místu, kde se cesty větví do tvaru V. Odbočíme vpravo a po cca 400 – 500 m narazíme na čvachtající trávník a sítiny – první zdrojnice Oslavy, i když bezodtoká a skrytá. O Kousek dál pak uvidíme místo, kde jsou rigolky od kol naplněné vodou ze stružky, která cestu, či spíše projetinu, přetíná. Louže překročíme, odbočíme vlevo a k prameništi už to máme jen coby dvěma kameny dohodil. Počítejte ale s tím, že celá záležitost je vlhká a pokud nebudeme trasu pochodu obezřetně volit, čvachtání v botách se nevyhneme.

Slovo na závěr

Vážení pánové, tvůrci pořadu a knihy Zpět k pramenům. Chtěl bych vám tímto vyjádřit úctu a dík za to, co jste pro naše potoky, řeky, studánky a prameny udělali, i když ne vždy se vám dílo dokonale podařilo. Chci vás ujistit, že si vaší práce hluboce vážím a nebýt toho, co jste udělali, nejspíš by tento elaborát nikdy nevznikl. Nezlobte se prosím, že jsem, slovy Archimédovými, "narušil vaše kruhy", rozhodně to nedělám ze zlé vůle, ale jen ze zájmu o věc.

Fotodokumentace


Obr. 1 - severní cíp prameniště – suchá, později zamokřená louka v pozadí rybník Velký Babín. Vlevo pod stromy zbytky zanikajícího rašeliniště.	Obr. 2 - začátek kdysi přítoku – dnes je koryto zanesené rašelinou a trávou a voda protéká, pokud vůbec, pod povrchem.	Obr. 3 - výtok ze studánky, označené omylem jako pramen oslavy, vydatnost pramene 0,03 l/sec. Výtok je dlouhodobě stálý, voda konzumovatelná a příjemná na chuť. Jde o jedinou studánku v celém prameništi.

Obr. 4 - celkový pohled na studánku i s výtokem.	Obr. 5 - Veselský rybník, pohled z hráze k Matějovu.	Obr. 6 - informační tabule na hrázi. Poblíž je přetok a kamenná lavice. Divoké kachny upřednostňují dřevěnou lávku a z provozu na hrázi si nedělají vrásky, spíš čekají, jestli někomu neupadne kus žvance.

Obr. 7 - Pod hrází začíná souvislý tok Oslavy. Pokud se rybník zrovna nevypouští, je vody mnohem méně a v případě nadměrného přítoku odtéká přebytek vody přes přeliv – koryto z levé strany.	Obr. 8 - odtok z přelivu a z několika zahrádek. (copak asi z těch trubek teče?)	Obr. 9 - vlastní přeliv. Hladina vody je už několik cm pod normálem.

Obr. 10 - kamenná lavice, vešel by se na ní prezident i s ochrankou.	Obr. 11 - Matějovský rybník – nad ním už jen jen vlhko, rašelina a stružky, jedna z nich je pramenným tokem Oslavy. Pod ním je sucho.	Obr. 12 - zahrazená a dokonale těsná výpusť. Až ji otevřou, Oslava poteče souvisle až od pramene, je jen otázka, jak dlouho.

Obr. 13 - suché koryto Oslavy pod hrází Matějovského rybníka. Zdejší kopřivy dokáží popálit i přes oblečení. Těžký a palčivý bývá někdy život výzkumníka.	Obr. 14 - pohled na pramennou louky, tedy její levou stranu. Tuhle část toku Oslavy už štáb ČT neobjevil, ale v rákosí je koryto s protékající vodou.	Obr. 15 - Soutok zdrojnic v lese. Oslava teče zprava, shora přijímá svůj první pravostranný bezejmenný přítok.

Obr. 16 - přítok sbírá vodu v této džungli, stružka začíná až vzadu mezi stromy.	Obr. 17 - Patník, zřejmě fungující, jako nivelační bod. Je zajímavé, že bílé značení lemuje převážnou část prameniště.	Obr. 18 - tady všechno začíná, (nebo končí, podle toho ze které strany jdeme). Žádná velká sláva, ale co naděláme. Stružka je občas čištěna, takže vývěru zánik snad nehrozí.

Obr. 20 - turistická mapa	Obr. 21 - mapa z portálu cenia.cz	Obr. 22 - mapa s dokreslenou pozicí fotografií

Obr. 23 - schéma

Obešel, sepsal a nafotil - Jiří Fridrich