Když jsem tuto studánku hledal po mnoha letech, byl jsem překvapen, že je ještě v tak dobrém stavu. Cesta k ní je ovšem špatná, třebaže vlastní studánka je přímo na jejím okraji. Lesáci cestu zničili a nyní se chodí jinou o sto metrů dál. Voda je čistá a proudící, ale dno je zabahněné.
Ke studánce mám vzpomínky z dětství. V létě jsme jezdili k babičce do nedalekého poplužního dvoru Skořetín. Babička nás po obědě brávala do železničního strážního domku k pí.Drahozalové. Bábiny klábosily na zápraží a já se sestrou jsme šli do lesa na houby. Babička nám vždy nakazovala "dál nechoďte než ke studánce".